Recenze

Hudební Forum Hradec Králové

8. listopad 2011

[…] V loňském sedmém ročníku nabídl festival dvě unikátní události – večer s violoncellistou Janem-Filipem Ťupou, který nejen že zvládl dílem sebevražedný, dílem flagelantský program ze sólové skladby Iannise Xenakise Nómos alsfa a dalších dvou koncertantních děl (Styx a Léthé Wolfganga Rihma a Reflections on Narcisses Matthiase Pintschera) fenomenálně, ale byl také tím, skrze něhož hudba dokonale fungovala směrem k publiku. A ostatně i směrem k orchestru – dirigent večera Peter Vrábel mi v rozhovoru řekl, že bez Jana-Filipa Ťupy by se program tohoto koncertu vůbec nedal nastudovat. […]

— Wanda Dobrovská, Harmonia 1/2012


Expozice Nové Hudby, Brno

3. březen 2011

[…] Oba interpreti hráli opravdu výborně a bylo patrné, že se za současnou (či téměř současnou) hudbu nemusí schovávat. Tón violoncella Jana-Filipa Ťupy byl v melodičtějších pasážích i s minimem vibrata měkký a zpěvný. Projev Reto Stauba zůstává i při konkrétním a energickém úhozu ušlechtilý. Oba hudebníci hráli s plným nasazením a soustředěním, které se jim od počátku podařilo přenést i na publikum. […]

— Boris Klepal, Zápisník zmizelého 4.3.2011


Stadthalle Unna, Německo

9. říjen 2010

[…] Óda z pěti sonetů Percyho B.Shelley tvoří lyrické pozadí pětivětého kocertu [Hans Werner Henze: Ode an den Westwind], který Jan-Filip Ťupa svou podmanivou hrou na cello mistrovským způsobem představil. Zatímco představuje své lyrického JÁ, „zpívá“ do mocných nárazů Západního větru svou canzonu, senzibilně reflektujíce, vytváří suverénní jasností protiváhu k orchestru. Hrou Ťupy a Nové Philharmonie získává Henzeho hudba ohromující plastickou tvářnost. […]

— Rainer Ehmanns, Hellweger Anzeiger 11.10.2010


Konzertaula Kamen, Německo

6. říjen 2010

[…] Jan-Filip Ťupa interpretuje mozartovskou homage Čajkovského [Variace na rokokové téma pro cello a orchestr] jakožto hravou virtuozní lehkost využití svého nástroje. Ohromující je jeho úžasná smyčcová technika, díky které se daří perfektní saltando právě tak, jako nejvyšší flageolety. Zde je pochopitelná i dynamická uměřenost ve prospěch neskutečně působícího půvabu. […]

— Rainer Ehmanns, Hellweger Anzeiger 8.10.2010


Musiktheater im Revier, Gelsenkirchen, Německo

4. říjen 2010

JAN-FILIP ŤUPA GLÄNZT MIT HENZES LYRISCHEM ÜBERSCHWANG
[…] To, že nová hudba vyžaduje specialisty, prokázal 30-letý cellista Jan-Filip Ťupa. V Henzeho „Ode an den Westwind“ podle básně anglického romantika Percy Bysshe Shelleyho zdařile vystihl svým bdělým smyslem pro detail i svým vroucím tónem snivě lyrickou umocněnost díla unášeného touhou po středozemním jihu. Ťupova technika ohromila především ve dvojhlasné hře. […]

— Bernd Aulich, Recklinghäuser Zeitung 6.10.2010


Hudební Forum Hradec Králové

5. listopad 2009

Druhý festivalový večer nabídl nejen na české poměry unikátní program – ukázky z komorní a symfonické tvorby u nás málo známého skladatele Bernda Aloise Zimmermanna, jednoho z nejvýznamnějších představitelů německé poválečné nové hudby, pohybujícího se na hranici moderny a postmoderny.
Hlavním aktérem koncertu byl Jan-Filip Ťupa, mladý, původem český violoncellista žijící v Německu, který se v interpretaci soudobé hudby doslova našel. V Hradci se představil ve dvou rolích: jako hráč schopný precizní komorní souhry, když se svým Triem Praesenz uvedl velice subtilní Zimmermannovo klavírní trio Présence (Ballet blanc en cinq scenes), a jako vyzrálý sólista ve Violoncellovém koncertu. Z Ťupovy hry vyzařovala nejen suverénní interpretační poučenost, ale i zainteresovanost, což je v případě takové hudby, jako je ta Zimmermannova, důležitý prvek.
Dalším pilířem koncertu byla přítomnost německého dirigenta Bernharda Kontarského, dlouholetého propagátora soudobé hudby a specialistu na Zimmermannovu tvorbu, který dokázal výborně připravit a patřičně stimulovat Symfonický orchestr Českého rozhlasu. […]
Příjemné je zjištění, že festival zve osobnosti, které se interpretaci soudobé hudby vytrvale věnují (Penderecki, Kontarsky, Ťupa, Vrábel a další) a které tak zajišťují jistou „autenticitu“ provedení. […]

— Vítězslav Mikeš, opus musicum 6/2009


Hudební Forum Hradec Králové

5. listopad 2009

[…] V první skladbě Présence (Přítomnost) s podtitulem "bílý balet v pěti scénách" pro housle, violoncello a klavír účinkovalo znamenitě sehrané Trio Praesenz (S.A. Ahrendt, J.F.Ťupa, R.Staub). […] Skladba, používající převážně sónické prvky, má vnitřní spojitost a její kontrastně vystavěné věty dokáží udržet posluchačskou pozornost. Autorova práce se zvukovými pásmy je dráždivě apartní a s velkým nasazením hrající trio skladbu skutečně přesvědčivě prožívalo. […]
Violoncellista Jan-Filip Ťupa, který již na počátku koncertu vystoupil jako člen klavírního tria, se po přestávce ujal sólového partu Zimmermannova Koncertu pro violoncello a orchestr "ve formě pas de trois". […] svou hrou plnou barev ukázal, že Zimmermannova hudba při skvělé interpretaci otevírá nevídané prostory hudebního světa. […]
K výkonu znamenitého violoncellisty se opět připojil vyvážený a profesionální výkon Symfonického orchestru Českého rozhlasu pod jistým vedením Bernharda Kontarského. […]

— Michal Novenko, www.hfhk.cz


St. Mauritius, Wiesbaden, Německo

16. červen 2007

[…] vášeň a strhující elán. […] je nepochybné, že jeho nezkrotná muzikálnost a síla jeho hry jsou částí jeho českého dědictví. Z tohoto důvodu zaslouží interpretace Variací na Rossiniho téma Bohuslava Martinů obzvláštní zmínku. Po zpěvně a ušlechtile přednesené introdukci solista uplatnil při přednesu tématické práce svou strhující virtuositu a technickou perfekci. [… ] Suitu C dur pro violoncello sólo Johanna Sebastiana Bacha hrál plným a měkým tónem, s jemným členěním a oživujícím zdůrazněním tanečních prvků, za neustálého ohledu na strukturu textu.
V tomto umělci se jedinečným způsobem setkává vysoké hudební nadání s duchovní hloubkou. […]

— Richard Hörnicke, Wiesbadener Tagblatt


St. Josef, Datteln, Německo

29. říjen 2006

[…] Mistrovská interpretace […] virtuozní […] uchvacující […]

— Jürgen Rottmann, WAZ


Tonhalle Geldern, Německo

12. únor 2005

[…] Cellistovi Janu-Filipu Ťupovi (25) se podařilo zavésti posluchače z vyšlapané cesty konzumně orientované a easy listening filtrem proseté hudby na slastiplnou okružní cestu jiným hudebním světem.
Posluchači, ačkoliv na počátku s námahou, zažili nádhernou cestu vedoucí virtuální branou k nové zkušenosti a nové myšlenkové orientaci. Jednoduché naslouchání se stalo neuvěřitelným, jiným, vzrušujícím a nezvyklým úkolem.
[…] Virtuozita, zběhlost a hudební projev byly ohromující. […] brilantní smyčcová technika, naprosto průzračná artikulace a frázování. […] hudební inteligence a síla. […] nádherně diferencovaný způsob hry a přesvědčivost interpretace.
Zdařilé otevření nové koncertní řady pro nadšené posluchače.

— Udo Spelleken, Rheinischen Post


Chodovská Tvrz, Praha

5. září 2004

[…] Oba jsou značnĕ vyzrálí umělci, kteří nejen mistrně ovládají techniku hry na své nástroje, ale mají velký smysl pro komorní partnerství a pro stylové odlišení jednotlivých skladeb. A navíc – oba disponují velkou dávkou mladistvého temperamentu a nevyčerpatelné energie. […]

— Petr Pokorný, Hudební Rozhledy 10/2004


Pardubice

3. září 2004

[…] Sympatická dvojice dokázala procítěnou a suverénní interpretaci čtveřice komorních děl, že i v časném věku a na prahu kariéry lze mistrovsky zahrát skladby u nichž se předpokládá kromě dokonalé techniky také jistá životní zkušenost. Způsob jakým dvojice hráčů tlumočila díla Benjamina Brittena, Gabriela Faurého, či Bohuslava Martinů napsaná ve dvacátém století, byl fascinující. […]

— Pardubické Noviny

zpět na začátek stránky